Jaké metody dnes používají geodeti pro měření polohopisu a výškopisu?

Na stavbách vzniká spousta úkolů souvisejících s geodetickým měřením. Jaké metody dnes geodeti používají? Projděme možnosti přípravy klasické podkladové mapy – zaměření polohopisu a výškopisu pro projektanta.

 

Pásmo  (•⁠‿⁠•⁠)

Takové měření by šlo udělat pásmem a nivelákem, ale proč se vracet o 50 let zpátky? Ani současné laserové pásmo produktivitu této metody úplně nezvedne.

 

Robotická stanice 

Daleko lepší je využít totální stanici – dnes obvykle „jednomužnou“ neboli robotickou. „Jednomužnost “ je v tom, že už není potřeba geodet u totální stanice (tedy stroje) a pomocník u tyčky, ale geodet chodí sám s chytrou tyčkou a stroj se za ním automaticky otáčí. Pro zaměření nepřístupných míst (například komínů nebo hřebenů střech) se využije režim bezodrazu, kdy geodet od stroje vestavěným laserem zaměří i nepřístupná místa.

 

GNSS přijímače (RTK měření)

S určitým omezením lze polohopisy zaměřit GNSS přístrojem s použitím metody RTK. Říká se tomu stále „GPS„, přestože přístroje dokážou využívat všechny světové poziční sítě – GPS, Galileo, Glonass i BeiDou. Je to jen tyčka, na které je nahoře malý disk přijímací antény. Lehká, hbitá, snadno použitelná věc. Dnešní RTK přístroje mají v sobě sklonoměr, kameru a IMU jednotku, takže geodet může „bodat“ šikmo, do stran a někdy i nahoru. Nevýhodou je, že přijímač musí vidět na oblohu – i když dnešní citlivé antény a pokročilé technologie s IMU jednotkami dokážou více méně jistě měřit i pod stromy a v úzkých ulicích. Nejnovější hit je vestavěný laserový dálkoměr, který umožní odstoupit z místa „bez oblohy“ do volného terénu a potřebný bod zaměřit na dálku viditelným zeleným laserem. Jde to tak do 10 m, pak už je měřený bod bez třesení těžko udržitelný na správném místě. Určité omezení této metody plyne ze zkratky RTK. Ta znamená, že přístroj, aby udržel vysokou přesnost měření, potřebuje znát okamžitý stav atmosféry a její vliv na průchod elektromagnetických vln od družic. Tento stav se zjišťuje pomocí sítě přesně určených stacionárních stanic a do RTK přístroje se přenáší pomocí SIM karty některého mobilního operátora. A v tom může být potíž – když není datový mobilní signál, RTK přístroje nefungují.

 

3D laserové skenování

Polohopis a výškopis lze získat i naskenováním lokality statickým nebo mobilním 3D skenerem. Nevznikne pouze seznam desítek až stovek měřených bodů jako u předchozích metod, ale mnohamilionové mračno bodů na povrchu všech objektů v okolí. Výsledek přenese do počítače věrný obraz lokality a je i pěkný na prohlížení, ovšem při přesné práci s ním je potřeba stále myslet na to, že laserový paprsek skeneru se odráží od prvního povrchu na který narazí. A samozřejmě není jisté, že je to právě to, co potřebujeme. Tedy že tráva není zem a břečťan není stěna, že chvíli zaparkované auto může udělat nepříjemný stín. Na druhou stranu se se skenerem nestane, že by geodet zapomněl zaměřit roh nebo římsu a musel se do terénu vrátit – scanner prostě bere všechno. Jenom je potřeba stavět ho na taková místa, ze kterých bude vidět všechny potřebné předměty měření. V tom má výhodu mobilní skener, který nese obsluha v ruce a přístroj za pochodu snímá vše co vidí.

 

A jaká metoda je nejlepší?

Univerzální odpověď neexistuje. Při měření vítězí RTK rychlostí a lehkosti, totální stanice univerzálností. Body měřené RTK a totální stanici lze kódovat, takže velká část mapové kresby se následně spojí automaticky. Se skenerem to jde nejrychleji venku, ale ke svižnějšímu zpracování v kanceláři je potřeba silný počítač a speciální programy. Naskenované mračno je pak nejvhodnější pro 3D modelování a pro BIM, i když z něj snadno vytvoříme i 2D kresbu.

Tedy jak to bývá – pro každý úkol se hodí něco jiného :⁠-⁠)

Mohlo by Vás dále zajímat:

Další aktuality →

Informace o autorovi:

Zpět